Taborlove

Vždy je na táboře pár specifických okamžiků, které spojujeme s jídlem. Jsou to naše navyklé rituály, které probíhají každý rok stejně. Takovým příkladem je třeba vlajkovaná v sobotu, která je následovaná vždy hovězím gulášem s pětima. Takovýto rituál máme i pro těstovinový salát. Těstovinový salát přichází na řadu vždy po návštěvě města, která je vždy v druhé táborové pondělí. Těstovinový salát je takový táborový superfood, je rychlý, dobrý a skoro všichni ho mají rádi.

"Mamíííííí dívej dostala jsem diplom!" je velmi oblíbená věta po táboře. Co znamená diplom pro človíčky? Co znamenají diplomy pro nás? Kolik máme doma diplomů? Kdo je má všechny schované? Diplomy jsou opředeny mnoha otázkami, na které se pokusím odpovědět a také ukázat mé nejmilovanější ocenění, které jsem dostala. Diplom pohladí na duši a je dobré, když jednou za čas každý z nás nějaký dostane.

Dělám bohulibou činnost, beru děti na výlety, dělám to zadarmo, s láskou a ve volném čase. Tohle vše je pravda (taky to zní jako hrozné klišé), ale nejsem zase takový sebemrskač a dobroděj, jak by se mohlo zdát. Dělám to, protože mě to baví a také, protože to kdysi někdo dělal pro mě. Proč si však tyto výlety nezpříjemnit čistě sobecky a pro vlastní radost?

Každá skupina lidí se dá charakterizovat určitými poznávacími znaky viditelnými na první pohled, tak dalšími vnitřními povahovými znaky a chováním. Jak jsou specifičtí například taxikáři, punkeři, nebo třeba hippies, tak i tací vedoucí jsou samotnou sociální skupinou lidí. Člověk má v životě tendenci se do různých skupin začleňovat, aby byl součástí různých společenství, která spojují lidi se stejnými zájmy a nadšením.

Naprostými hvězdami tohoto článku jsou tři kamarádky ze základní školy. Díky Verčo a Zdeni za spolupráci při tvorbě fotografie k tomuto článku. Píše se rok 2000 a my jsme se vydaly na tábor, kde jsme byli nuceni vařit, umývat se v potoce a jíst růžový brambory! A vlastně proč ne?! Bylo nám sladkých 8 let a tábornickém životě jsme věděli naprosté minimum. Hlad nás však naučil jíst naprosto vše! Růžové brambory nás skoro ani nezaskočily a byli jsme rádi za kus žvance. Ve finále to nebylo zase úplně špatné, květákové placky si ráda dělám i doma (akorát růžové brambory jsem od té chvíle neměla).

Je léto, sluníčko svítí, květiny rostou, pole žloutnou, seno se seče a my jsme na táboře, hrajeme běhací hry a máme nějakou dobrotu na oběd. Pro mě je tento scénář naprosto idylickým táborovým dopolednem. Den jako ze žurnálu a já jsem nešťastnější na světě. Bohužel pro některé človíčky, instruktory a vedoucí to může být poměrně hrozivý scénář. Pyly, prach, slunce, fyzická aktivita a jídlo, který nemůžu!

Necelých 5 dní uteklo jako voda a já jsem zpět v plné síle v práci. Dobře kecám, usínám u počítače a chci zpět, ale berme to trochu poeticky. Jako vždy byly podzimní prázdniny ve znamení 3K a skvěle stráveného času (dovolené) s přáteli, dětmi a Barnym. Nemůžu se dočkat další podobné akce a už teď plánuji, jaké to bude zase příště.