Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2017

Jedeme na podzimní prázdniny

Obrázek
Cože, už? Hrozně ten čas utekl nejen od tábora, ale i od posledního výletu. Čas nezastavíme a máme tu podzimní prázdniny, které tradičně strávíme na Kratizně (stará hájenka uprostřed lesa) nedaleko Hodic. Dopékáme buchty na cestu, balíme poslední zapomenuté věci, svačinky a jdeme na sraz za ostatními. Nervozita stoupá, přípravy vrcholí a já jsem jako vždy nervózní, aby vše klaplo.

Nejím a bojím!

Obrázek
Bojím se rajské a nejím pavouky. Mohla jsem to napsat naopak, ale myslím, že i v tomto pořadí je v tom jistý kus pravdy. Pavouka bych do pusy nikdy nevzala, vlastně ani do ruky, a to stejný s rajskou (jak omáčka, tak polévka). Je možné přežít tábor, když se něčeho bojím? Nebudu hlady, když něco nejím? Jak mám vedoucím říct, že to nejím, aby mi to uvěřili? Řešení je poměrně jednoduché.

V kuchyni se pohybuji od malička

Obrázek
Mnozí z vás odsuzují nebo přímo nesnáší slovo kuchta, že Markétko, ale musím vše uvést na pravou míru. Slovo kuchta neobsahuje žádnou diakritiku tudíž, poněvadž a protože používám super editor fotek, kde ne všechny fonty mají háčky a čárky a slovo kuchařinka jsem pod tenhle super font prostě nepropašovala. Teď už opustíme můj grafický "nestyl" a přejdeme k řemeslu kuchařskému. Nejpravdivější věc, kterou můžu o svém vaření říct je ta, že vařím dost dobře. Trošku tu smrdí samochvála, ale já se tu klidně usmrdím, protože si stojím za svým.

S a nebo BEZ

Obrázek
Tradiční, možná až Hamletovská otázka: "Být či nebýt na táboře s mobilním telefonem?" T ento fenomén řešíme mezi táborovými človíčky poměrně často. Kamarádi vedoucí jsou stejných názorů, ale názory některých rodičů se mohou lišit. Každý má k svému počínání pádné důvody. K tomuto zamyšlení mě přiměla reportáž Českého rozhlasu a pravidelný pořad Pro a Proti, ve kterém vystupovala paní Jílková jako matka a moderátorka diskuzních pořadů a na straně druhé vedoucí a pořadatel dětských táborů pan Topinka

Jak jsem jednou na táboře vařila vejce

Obrázek
Když jsem byla malý sopel (přesněji řečeno asi osmiletý sopel), jezdila jsem na tábory do tee-pee, kde jsme měli trošku indiánské podmínky a hodně drsné hry. Tam mě skutečně les vychoval a koupání v potoce pro mě začalo být odměnou. U zážitků z minulosti platí rčení: "Nezáleží, jestli je zážitek pozitivní nebo negativní, hlavně že je intenzivní!" Takové zážitky pak utkví v paměti na dlouhá léta. Nejde vždy jen o samotný zážitek, ale pocit z něj. Právě díky  své vynikající paměti nevím, který takový super zážitek vybrat. Z tohoto tábora mám opravdu velké množství opravdu intenzivních zážitků, ale začneme takovým docela obyčejným. Když jste vedoucí tábora, tak vám nedělá problém vymyslet hru úplně na cokoliv a napasovat ji do děje tábora. Dokázat vytvořit celo-dopolední program z činnosti, jakou je vaření vajec na tvrdo, to je pořádný mistrovský kousek tzv. "majstrštyk".  Jak to vlastně všechno začalo? Byl hezký slunečný den, sluníčko svítilo do všech tee-

Je statisticky dokázáno...

Obrázek
Statistika ČRDM (České rady dětí a mládeže) pro smrtelníky nuda je, má však cenné táborové údaje. O jaké údaje se jedná? Jaké je zastoupení táborů v ČR, jestli převládají tábory "klasické", jaká je jejich průměrná cena a délka trvání. Náhodou (po půlhodinovém hledání) jsem na internetu narazila na článek ČRDM, který se zabývá pouze čísly, grafy a tabulkami, které jsou pro blázny jako já hrozně zajímavé a ve finále jsou zajímavé i pro nezasvěcené táborové blázny, protože je opravdu super vidět, kolik takových bláznů se u nás v ČR nachází. Navíc už uplynulo více než rok od psaní mé poslední závěrečné práce na vysoké, takže se opět ráda pohrabu v číslech.

Když táboření bolí

Obrázek
Když vás táboření začne bolet, je to otrava. Někdy je to více, někdy zase méně, ale vždycky to trochu otráví žití. Každý má sem tam nějaké to táborové bolení, jako např. říznutí do prstu, boule na hlavě, odřené koleno, naražená ruka, vyvrknutý kotník, opařená noha, zlomený nos, nebo prostě jen břichabol a rýmečka. Jak se s takovými neduhy na táboře popasujeme? 

Já a Barny na táboře

Obrázek
Přes všechny administrativní a organizační problémy se mi, jak z mých článků už víte, povedlo propašovat na tábor svého psa Barnyho. Kdo by přeci jen tápal, tak pod tímto odkazem si můžete přečíst předchůdce tohoto článku. S Barnym jsme odjeli na tábor, co teď? Jak to probíhalo, co se pro nás dva změnilo, co se změnilo v chodu tábora a vůbec další problémy a řešení, které mohou nastat, když si sebou na tábor vezmete svého chlupáče.