Když táboření bolí

Když vás táboření začne bolet, je to otrava. Někdy je to více, někdy zase méně, ale vždycky to trochu otráví žití. Každý má sem tam nějaké to táborové bolení, jako např. říznutí do prstu, boule na hlavě, odřené koleno, naražená ruka, vyvrknutý kotník, opařená noha, zlomený nos, nebo prostě jen břichabol a rýmečka. Jak se s takovými neduhy na táboře popasujeme? 

Na každém táboře je přítomen zdravotník, který má patřičné školení, nebo vzdělání, aby mohl vyřešit všechny bolavé situace našich človíčků. Zdravotník se stará, aby človíčci pravidelně dostávali svoje léky. Zapisuje si do zdravotních karet všechny bolístky a léčí je. Vše, co nezvládne uzdravit náš zdravotník (potažmo zdravotnice), putuje k panu doktorovi.

Já jsem vlastníkem osvědčení zdravotníka a mám zkušenost i s touto péčí o človíčky. Nejčastějším bolením človíčků je stesk. Čtete správně, jakmile se človíčkům trochu na táboře stýská, tak potřebují pozornost a ta je většinou získána bolením (čehokoliv) a následná návštěva zdravotníka, který požadovanou pozornost človíčkům věnuje. Tohle bolení je ze všech nejvážnější, musí se řádně uzdravit a rozveselit. Jakmile jsou človíčci zase veselí, stesk je nebolí a vše je opět v pořádku. 

Dle roční doby a akce se potom trošku liší jednotlivé typy bolení. Na táboře to bývají klíšťata a komáři, kteří nám otravují život. Na podzim naopak rýmečky a bolení v krku. Vždy se snažíme těmto situacím předcházet, ne vždy však úspěšně. Říznutí od nože a boule nejsou závislé na ročním období.

Uklidním vás skutečností, že většina vážnějších bolení se v 90 % děje hlavně velkým človíčkům, kteří na sebe takový pozor nedávají, nebo je postihne jen hloupá náhoda. Velcí človíčci si většinou ublíží u činností, ke kterým se malí človíčci nemají vůbec šanci dostat (sekání dřeva, přenášení horké vody, chystání her pro človíčky). Já bych o svých boleních mohla vyprávět, když pominu moji klasickou táborovou bolest hlavy, která mě chytí první večer a pak ještě další dva dny mi otravuje život, jsem se setkala s mnohem horšími bolístkami. Když už píšu článek, tak k němu potřebuji autentické informace a fotky. Takže noha v gypsu, která je úvodní fotkou do článku, je moje milovaná levačka po letošním táboře. Asi si říkáte, jak se mi to stalo. Já bych to popsala asi jako pan M. Donutil alias Truffaldino v divadelní hře Sluha dvou pánů: "Přišla nehoda a flákla s ním o zem!".

Trochu jsem si zkazila "prázdniny", i když už žádné prázdniny, jako pracující, nemám. Štvalo mě to hrozně moc, obrečela jsem to a stále jsem nerudná, když něco nemůžu, jelikož to občas  zabolí. Natržené kotníkové vazy, to je prostě na dlouho.  Nejsem však jediná z velkých, komu se někdy něco stalo. Například, když chcete človíčkům dopřát trampolínu na táboře a po složení ji jde jeden človíček instruktor otestovat, jestli je vše v pořádku a zlomí si u toho svojí hloupostí nos, tomu se říká, docela pech. Zaseknutý sekyrka v prstu instruktorky, nic neobvyklého. Jak říká moje maminka, nešikovné maso musí pryč!

Vše se dá zvládnout, jen nezpanikařit a v klidu vše vyřešit a odvézt maroda do nemocnice. Já to třeba v té Jihlavské docela znám,. Před deseti lety (to to letí, když se člověk dobře baví) mě tam jako instruktorku vezla sanitka a letos si mě tam náš "závozník" marodů odvezl sám. Tehdy jsem si opařila nohy horkou vodou v kuchyni a nebyla jiná možnost přepravy, takže vedoucí domluvila, že pro mě raději přijede sanitka. Avšak jako dítěti se mi na táboře nikdy nic nestalo.

S malými človíčky jezdíme nejvíce asi k zubaři, když je bolí zoubky, protože je mají často zkažené nebo se jim kývou. Pokud se zub kýve hodně a človíčci se nechají, tak jim je trhám já (popřípadě zdravotník), pak je zabalím do obálky a po příjezdu předám rodičům. Druhý nejčastější důvod návštěvy ošetřovacího zařízení je většinou neidentifikovatelné bolení bříška, které prozatím značilo v 99 % jen zaražený prdíky. Nechceme nic podcenit, tak raději necháme človíčka zkontrolovat panem doktorem.

Když nás cokoliv bolí moc, musí se jet většinou raději domů za maminkou a tatínkem a v tom případě je to velké slzavé údolí pro všechny. Tábor prostě občas zabolí všechny, ale i přes to nám to za to stojí!

Měli jste nějaký velký úraz v dětství na táboře, nebo až jako vedoucí? Podělte se o své bolístky dole v komentáři nebo napište na můj e-mail.