Taborlove

Někdy se v kuchyni nedaří. Vše se připaluje, nehoustne, nevře a nebo naopak jen smrdí. Nejsme dokonalí a s některými jídly jsme se na táboře již prostě rozloučili a vařit je už NIKDY nebudeme. Nikdy neříkej nikdy, ale na puding už teda z vysoka kašleme, protože za ty nervy nám to nestojí. 

"Pájo a už mi rodiče poslali pohled?" Touto otázkou začíná skoro každý táborový den. Jediné spojení s vesmírem a okolním světem je pomocí dopisů, pohledů, korespondenčních lístků a balíčků. Človíčci jsou odkázáni pouze na tužku a papír, žádné smsky, e-maly, zprávy. Všechno pěkně po staru. Jaký to má význam? Proč je nutné človíčkům psát? Kolik psaní jim vystačí na 14 dní?

Člověk má v životě různá období. Chvíli píše blog a pak nastane doba "temna" a není schopen napsat ani řádek. Psaní blogu však nemá vliv na můj běžný život oddílového vedoucího. Všechny ostatní aktivity zůstaly víceméně nedotčeny a já stále se stejnou láskou jezdím na tábory, pořádám podzimní prázdniny a snažím se dokopat k dalším akcím.