Dopisy a pohledy po človíčky

"Pájo a už mi rodiče poslali pohled?" Touto otázkou začíná skoro každý táborový den. Jediné spojení s vesmírem a okolním světem je pomocí dopisů, pohledů, korespondenčních lístků a balíčků. Človíčci jsou odkázáni pouze na tužku a papír, žádné smsky, e-maly, zprávy. Všechno pěkně po staru. Jaký to má význam? Proč je nutné človíčkům psát? Kolik psaní jim vystačí na 14 dní?

Vždy, když jsem stála na večerním nástupu, tak jsem netrpělivě natahovala uši a čekala až zavolají moje jméno. Chtěla jsem alespoň jeden pohled, dopis od kohokoliv z rodiny. Nestýskalo se mi po rodičích, ale je to vlastně strašný vzrůšo dostat nějaké pěkné psaní. Sama jsem už domů poslala pohled, tak očekávám odpověď, nebo alespoň vzkaz znění: "Z Brna tě zdraví Máma a Táta!". Myslím, že tentokrát jsem měla štěstí, skutečně jsem měla večer před spaním co číst. Jenomže ten malý kluk, co stojí ve vedlejším oddíle pláče, asi mu nikdo nenapsal. Sedmý den tábora je za námi a dokonce i tak veselý a nestýskající chlapec propadl v neutichající pláč. Proč mu nikdo nenapsal?

Já jsem měla vždy štěstí, rodičům se stýskalo, tak psali jeden pohled či dopis za druhým. Já jsem jim na oplátku, aspoň jeden napsala. Na táboře totiž nemáte moc čas vypisovat pohledy a dopisy. Většinou jsem stačila napsat pár vět ve stylu: "Ahoj rodičové, mám se tu dobře. V noci je tu trochu zima, ale přes den se koupeme hodně v rybníku, hrajeme bojovky a na oběd bylo zeleninové riziko, které nikdo nechtěl jíst." Rodiče naznali, že je zřejmě všechno OK a napsali na oplátku dvoustránkový dopis. Takhle to v podstatě probíhá dodnes. V mých dvaceti šesti letech napíšu domů, dopis podobného znění a ještě přidám dovětek" "Človíčci moc nezlobí a kamarádi jsou na mě hodní!" v tu chvíli je vše tak, jak má být.

Důležitost dopisů na táboře, jako je ten náš, je neopomenutelná. Človíčci nemají mobilní telefony a jejich jediný kontakt s rodinou je pomocí dopisů. Človíčci se naučí dopisy psát, vyplňovat adresy a vůbec zjistí, jak to s tou poštou je. Většina z nich v dnešní době neví, co obnáší poslat pohled či dopis domů. Můžu s klidem říct, že dopisy mají i vzdělávací funkci, protože ruku na srdce, takový pohled se bez známky neodešle a také je důležité vědět, kam takovou známku nalepit. Pro některé je psaní dopisu opravdovým dobrodružstvím na celý polední klid. 

Co se však děje večer? Každý večer (pokud není víkend nebo svátek), rozdáváme človíčkům dopisy a pohledy, které jsme vyzvedli na poště. Tento večerní akt je velmi očekávaný a všichni se již dopředu ptají: "Došel mi dneska dopis?" "Nedošel mi balíček, psal jsem mamce, ať mi nějaký pošle?" a další zvědavé věty. Rozdáváme jmenovitě človíčkům pohledy, které si pro ně radostně chodí a hned se začtou do pár řádek z domova. Úsměvy jsou skoro všudypřítomné, až na pár jedinců. Bohužel se stává, že někteří rodiče jsou nepsavci. Napíší človíčkům za celý tábor jen jednou, nebo také vůbec. Argumenty jsou různé, buď nestíhají, nebo si řeknou: "Však už je velký, on to nepotřebuje!".

Človíčci však potřebují mít pocit, že na ně rodina myslí. Nemusí to být vždy jen rodič, ale třeba babička, sourozenec, tetička, prostě kdokoliv, kdo má chvilku času a pár korun na známku. Pošta bohužel snad každým rokem zdražuje tarify i na obyčejné dopisy, ale můžu Vám nabídnout pár vylepšováků a rad, které používáme na táboře my.

Rady a typy na posílání pohledů:

• Napište človíčkům nejméně 2 pohledy, které odevzdáte při odjezdu na tábor vedoucím a ty je předají človíčkům postupně během tábora, jak si budete přát. Stačí do nich napsat obecný pozdrav a dotaz, jak se človíček má. Je to levnější varianta a vždy funguje.
• Za dobu tábora pošlete nebo jinak nechte človíčkům předat alespoň 3 pohledy.
• Zaúkolujte babičky a dědečky, nebo jiné příbuzné, pokud máte možnost. Rozprostřete si povinnost posílání pohledů a človíčci budou mít radost, že na ně myslí i ostatní.
• Posílání balíčků není nutné, ale pokud si nějaký zapomětlivec doma zapomene něco důležitého, může se takový balíček hodit.
• Pokud nemáte čas kupovat pohledy a známky, nebo se Vám žádné pohledy nelíbí zkuste využít aplikace české pošty, která Vám umožní posílat pohledy s vlastními fotkami a textem. Jste tedy schopni odeslat pohled jen za pomoci mobilního telefonu např. s fotkou vašeho domácího mazlíčka, které dítě miluje. Více informací na: https://pohledniceonline.cz/

Co rozhodně při psaní dopisů a pohledů nedělejte:

• Vynechejte katastrofy! Všechny úmrtí domácích mazlíčků, úrazy a neštěstí človíčkům do dopisů nepište, človíčci se pak nechtějí vracet domů a jsou opravdu nešťastné. Tyto věci s nimi vždy probírejte po příjezdu.
• Neposílejte balíčky s velkým množstvím sladkostí, človíčci se totiž vše pokouší sníst zároveň a pak jim bývá špatně.
• Nestresujte je výhružkami, že si například neuklidili pokoj před odjezdem na tábor.

Hlavně na človíčky nezapomínejte a piště jim, budou vám vděční a budou se po večerech chlubit krásným pohledem s opičkou a vtipným nápisem a budou nadšeně vykládat, že jste na dovolené na Šumavě. Většinou má doručený dopis i efekt psací. Človíčci se ihned chopí svého pohledu a chtějí na oplátku napsat co nejvíc informací oni Vám. 

Prosím rodiče, PIŠTE! My se o to psaní taky pokusíme.

Máte nějaké dotazy ohledně psaní pohledů? Chcete mi sdělit nějaký typ na psaní dopisů? Máte dotazy ohledně pohlednice on-line? Neváhejte se na mě obrátit prostřednictvím facebookových stránek, e-mailu popřípadě pomocí komentáře pod článkem.