Diplom pro každého

"Mamíííííí dívej dostala jsem diplom!" je velmi oblíbená věta po táboře. Co znamená diplom pro človíčky? Co znamenají diplomy pro nás? Kolik máme doma diplomů? Kdo je má všechny schované? Diplomy jsou opředeny mnoha otázkami, na které se pokusím odpovědět a také ukázat mé nejmilovanější ocenění, které jsem dostala. Diplom pohladí na duši a je dobré, když jednou za čas každý z nás nějaký dostane.

Diplom je kouzelný papír, který má velkou moc povzbudit člověka ve věcech, které mu jdou a může takového člověka vyzdvihnout. Diplom je hmotnou památkou na tábor nebo akci, na které človíček vynikl, takže plní funkci pamětního listu. 

Co znamenají diplomy pro mě?

Diplomy jsou neuvěřitelná práce. Nejen pro mě, ale pro celé táborové osazenstvo. V první fázi se nejdříve musí vůbec diplomy graficky navrhnout dle téma akce. To znamená, co akce, to nový design. Ještě, že mám tu svoji pravou ruku Kačku, která mě k tomu nepustí a dělá si grafiku diplomů nějakou dobu sama. Takže ty nejkrásnější diplomy, co děti vozí z táborů, podzimek a dalších akcí vyrábí právě Kačka. 

Na mě je ve většině případů fáze závěrečná. To znamená, že sednu a píšu klidně i 50 diplomů na poslední den tábora pro veškeré děti. Je nutné dětí si všímat po celý tábor a vidět v čem jsou dobré, v čem je třeba je podpořit. Vypsaná ruka, fixa i vygumovaný mozek, to vše sou následky psaní diplomů. Člověk musí efektně, vtipně, mile vymyslet a hlavně úhledně napsat moc diplomů pro moc človíčků. K ruce mám vždy vedoucího z každého jednotlivého táborového oddílu, který dodává typy pro človíčky ve svém týmu. Ne vždy však všichni mají všechno řádně rozmyšlené. To pak sedíme polovinu večerní porady s vedoucími nad diplomy, které nám schází pro některé človíčky.

Diplomy pro všechny

Jak jsem již zmínila, píšeme diplomy pro každého. Z většiny akcí si človíčky odvezou nejméně jeden diplom a z tábora jsou to minimálně diplomy dva. To znamená, pokud mě počty nemýlí, že za tábor napíšeme něco kolem 100 ks diplomů. Co na ty diplomy vlastně pořád píšeme? Človíčky chválíme za nějakou událost, hru, aktivitu, srandu, nebo důmyslnost, kterou použil a nám se líbí. Na diplomech je také celkové hodnocení človíčka za celou akci. 
Co když je někdo nevýrazný, nebo dokonce si diplom nezaslouží? Vždy se dá na človíčku něco vyzdvihnout a pochválit. Pokud tomu tak není, snažíme se i přes to najít řešení. Někdy to bývá složitější, než si dokážete představit. Když například máte na táboře malou princeznu, která je prostě trochu malá nešika a vyloženě nevyčnívá, tak je občas trochu problém něco vymyslet. Diplom pro usměvavou princeznu můžeme napsat vždy, avšak to není naším cílem. 
Pro lepší přehlednost máme před sebou při psaní seznam človíčků na táboře a poctivě si odškrtáváme, kdo diplom dostal a kdo ne. Většinou jsem písař diplomů já. Nevím, proč tomu tak je, ale nemám ani moc úhledný rukopis. Jsem spíš psychicky odolný jedinec, který vydrží nad touto řeholí sedět nejdéle.

Moje ocenění

Za svůj život jsem dostala velké množství těchto ocenění, mnoho z nich mám schované (někde doma jsou, ale jen bůhví kde), některé jsem poztrácela, a nebo ani nedovezla domů. Vždy si však budu pamatovat na jejich předávání. Pokaždé jsem vyskočila ze svého místa od ohně, nebo jsem vykročila z řady na nástupu a šla si pro ocenění a kulaté lízátko za odměnu. Cítila jsem se potěšeně, hrdě a cítila jsem pocit, že někam patřím. 

Nejlepší diplom, který mě však zahřál u srdce byl diplom z roku 2016 (Indiáni), kdy tento tábor byl opravdu velkým očistcem. Bylo nás poměrně málo vedoucích a fakt vše bylo fyzicky náročné, ale zvládli jsme to! Na závěr jsem dostala diplom od človíčků na oplátku já. Napsala a předala mi ho Šárka (asi i vymyslela). Hřeje mě srdíčka a mám ho schovaný (jen nevím kde). Stejně hrdě jsem si pro něj šla jako před lety malý capart. Šárka mi jej před človíčky předala a za křiku "umí" jsem zamáčkla slzu, ukončila předávání diplomů, jelikož jsem byla poslední na řadě a šla jsem odnést zbytek lízátek do kuchyně. V kuchyni jsem pak pustila tu zamáčknutou slzu, která chtěla ven a užila si tu radost, kterou mi dělají každým rokem.

Opravdu bych tyto diplomy chtěla dávat jako přílohu k životopisu, aby všichni zaměstnavatelé věděli, jak jsem boží a super a mé nervy jsou pevné jako skála, ale nejspíš by mi to neprošlo.

Jaké máte doma diplomy vy? Schováváte si všechny, nebo pro vás nemají žádnou cenu? Podělte se o své zkušenosti buď v komentářích pod článkem, nebo na facebookových stránkách.