Taborlove

Po poušti, polopoušti, čtvrtpoušti, stepi či prérii (představte si co chcete) se kutálí stepní běžec (katrán), mám na mysli takový to suchý kvítko a v dáli je vidět ohrada s koňmi a starý opuštěný ranč. Z tohoto ranče vycházím já v džínách, kostkované košili zastrčené v kalhotách, velkým kloboukem, šátkem kolem krku a s kolty proklatě nízko u pasu celý outfit doplňují kozačky s širokým podpatkem.

Když přijde krize při tvorbě jídelníčku, tak člověk vždy vymýšlí jídla, která jsou málo pracná a dobrá. Co se týče našich šulánků, jsou pracné, ale také moc dobré a je to naše oblíbená táborová večeře. Pokud si je však ušouláte sami, vaše radost se znásobí a tato aktivita přiláká do kuchyně mnoho pomocníků.

Každý táborový den je něčím specifický, ale zkusím si vypíchnout jeden z těch "normálnějších" a napíšu vám o něm něco víc. Popíšu vám tento den z pohledu hlavní vedoucí. Jaké mě potkávají starosti, radosti, na co vše je potřeba myslet. Kdy chodím spát, kdy vstávám, nebo kdy si udělám čas na to odskočit si na WC. Nechci vás však zahltit informacemi, tak zkusím tento den rozdělit na dvě části. Dneska to bude část II. 

Jelikož za necelého půl roku budeme mít po táboře a bude se nám stýskat po veškerém tom dění a zážitcích, tak jsme nyní teprve na začátku našeho táborového maratonu. Sice jsme se poměrně brzy rozhodli, že tábor BUDE, ale veškeré důležité organizační milníky přijdou na řadu až nyní. Parta vedoucích a instruktorů se tuhle středu sešla, aby rozlouskla zásadní věci a začala se těšit na letošní tábor.

Každý táborový den je něčím specifický, ale zkusím si vypíchnout jeden z těch "normálnějších" a napíšu vám o něm něco víc. Popíšu vám tento den z pohledu hlavní vedoucí. Jaké mě potkávají starosti, radosti, na co vše je potřeba myslet. Kdy chodím spát, kdy vstávám, nebo kdy si udělám čas na to odskočit si na WC. Nechci vás však zahltit informacemi, tak zkusím tento den rozdělit na dvě části. Dneska to bude část I. 

Je to zase tady, nový rok, nový plán, staré výzvy. Prostě vždy je v roce pár plánovacích milníků, které má takový táborový vedoucí vždy v kalendáři. Pro mě to jsou milníky tři. Nový rok je jedním z nich. Budu se snažit udělat ten rok 2018 po táborové stránce nezapomenutelným pro každého človíčka, vedoucího, rodiče i Barnyho. Myslím, že po této větě jsem mohla jít kandidovat  na prezidenta též a prosazovat psaní blogu a ježdění na tábory, jako plnohodnotnou práci.

Jakožto normálně normální smrtelníci i my máme rádi Vánoce a vůbec všechny ty dny volna, hromady jídla a zakončení roku spojené s oslavou Silvestra. Mě se k této vražedné kombinaci přidávají ještě narozeniny, tzn. o jeden chlebíčko-den více. Popravdě nejsem extra slavící typ, nemám ráda přejídání a už vůbec ne nucené veselí. Letos se to vše povedlo tak trochu jinak, naprosto nenuceně. 

Plním svůj předvánoční slib a chci všem ukázat, že se v táborové kuchyni najde místo pro takové super dobroty jako jsou vdolky. Je to pracné jídlo, ale někdy prostě musíte pokořit nějakou výzvu. Přetvořit více než 7 kg těsta, které kyne, na vdolky a vykouzlit spokojený úsměv umazaný od marmelády a tvarohu je prostě super. Připravte si svaly, nervy, trpělivost a pár pomocníků, začínáme.