Jeden normální táborový den hlavní veoducí I.

Každý táborový den je něčím specifický, ale zkusím si vypíchnout jeden z těch "normálnějších" a napíšu vám o něm něco víc. Popíšu vám tento den z pohledu hlavní vedoucí. Jaké mě potkávají starosti, radosti, na co vše je potřeba myslet. Kdy chodím spát, kdy vstávám, nebo kdy si udělám čas na to odskočit si na WC. Nechci vás však zahltit informacemi, tak zkusím tento den rozdělit na dvě části. Dneska to bude část I. 

Vstávat a cvičit!

V kolik vstává hlavní vedoucí? Je to různé, ideální je stav, kdy hlavní vedoucí vstává první a ulehá poslední a je u všeho dění. Nejsem stroj, takže na tohle moc nehraju. Pokud se mi povede rozdělit všechny ranní úkoly beze zbytku a vím, že budou splněny, vstávám kolem půl osmé až osmé (v době kdy vstávají človíčci a jsou na rozcvičce). Opravdu ráda spím a občas mě to stojí moc přemlouvání, a obzvlášť, když chodím pozdě spát. Mám však pořád nejlepší morál (predispozice) vstát než moje spolubydlící. Kateřinka ráda pospává a občas je to hroznej boj ji přesvědčit, aby vstala a usmívala se na svět. Ve chvíli, kdy vstávám, je potřeba, aby v kuchyni řádila služba na plné obrátky a připravovala snídani. Rozcvičku má na starosti jeden či dva instruktorský či vedoucovský, kteří se musí vzbudit před půl osmou, aby o půl osmé ideálně budili človíčky na rozcvičku. Zbytek vedoucích a instruktorů nechávám sladce spát až do osmi (pokud nejsou potřeba).  Někdy však nastanou dny, které jsou náročnější na přípravu, jak programu, tak jídla apod. a to opravdu vstávám mezi prvními v sedm hodin. 

Po probuzení to bývá různé, někdy se oblíknu, vyčistím si zuby, vyčůrám se a stavím se v kuchyni zkontrolovat situaci. Tohle je skoro ideální ráno, ale většinou to vypadá spíš jinak. Vstanu, nasoukám se do prvního oblečení, co najdu (je jedno jestli je moje nebo Káči), nasypu Barnymu granule do misky a vypotácím se ze stanu se zalepenýma očima do kuchyně. Ukradnu první krajíc chleba, který je po ruce, protože prostě rybičková pomazánka je nejlepší a sním ho. Jakmile je první chleba ve mě začínám se usmívat, a po hrnku čaje už mohu i po ránu vtipkovat.

Co budeme hrát?

Doba před snídaní a během snídaně je ideální čas na přípravu her, jak časově nenáročných, tak i her, které budou třeba potřeba až v odpoledních hodinách. V tuto chvíli budím nebo hledám kompetentní človíčky, zadávám jasný úkol, co a jak nachystat. Někdy se však sbalím, protože nechci, aby ráno buzením trpělo více lidí než já a jdu si hru nachystat sama (s Barnym).

Při chystání hry většinou tlačím další krajíc chleba s rybičkovou a usmívám se na celý tichý a prázdný les. Někdy je potřeba dojít na určité místo a hru nachystat, někdy to spočívá jen v zasednutí ke stolu a psaní papírků, vystřihování apod. Ve chvíli, kdy človíčci snídají, není čas na hrdinství, musím uhájit další krajíc chleba a další hrneček čaje. Pokud se mi to povede, sedám s človíčky do hangáru a snídám s nimi, pokud ne, tak krajíc za poklusu je taky fajn. 

Během snídaně rozdám podrobné informace službě, co a jak budou vařit. Je sice pravda, že jim vše říkám večer na poradě, ale pro klid na duši, aby nevařili místo ragú krupici na oběd, to prostě musím udělat znovu. 

Zadám přesné instrukce vedoucím, co chci po jejich oddílech ještě před ranním nástupem, například odevzdání úkolu z předešlého dne, nařezání pár polínek do kuchyně, kontrola úklidu stanů, požadavky na oblečení na další hru, které nám urychlí pak následnou přípravu apod.

Pííííísk písk!

Znalci Morseovy abecedy vědí, že signalizace PÍÍÍÍÍSK PÍSK znamená čárka, tečka (-.), tedy přeloženo do normálního jazyka písmenko N, jehož pomocné slovo zní nástup (-.). Přes den máme několik nástupů, avšak ten ranní a večerní jsou nejdůležitější. Na nástupu už nežvýkám další chleba, pokud to není krajně nutné. Stojím v čele u stožáru, na kterém se za větrných dní třepotá vlajka, za deštivých dní vlajka visí jak nacucané tepláky, nebo prostě jen volně visí, když je bezvětří. Mám před sebou seřazené oddíly a řeším základní úkony:

• co budeme celý den jíst
• co budeme celý den dělat
• rozdám diplomy
• pochválím hlídky
• pokárám hlídky
• vyzdvihnu úspěchy
• dle potřeby oboduji předešlý den
• vysvětlím motivaci a pravidla hry nebo aktivity, která následuje hned po nástupu
• dám prostor pro připomínky
• zeptám se, komu byla v noci zima
• komu protekl stan
• písknu rozchod

Ideální nástup je kolem půl deváté až deváté hodiny, kdy už by v tuto dobu měli mít človíčci uklizené stany a já vysílám zdravotníka na obhlídku (pokud nezapomenu).

Jinak se přiznávám, stále jsem si do této doby nevyčistila zuby a nebyla jsem na wc. No třeba nastala teď ta ideální chvíle aspoň na ty zuby!

Dopolední program

Dopoledne je poměrně dlouhé a stíháme hrát několik her, nebo jednu velikou bojovku. Tento velký herní blok je rozpůlen svačinou a zakončen obědem. Ne vždy se všech her účastním, záleží na typu her, náročnosti a důležitosti. Někdy jen zadám zadání, vysvětlím hru človíčkům a jdu chystat další program, pomáhat do kuchyně, řezat dřevo, volat hospodáři, aby nezapomněl koupit chleba, volat pánovi co nám vozí vodu, abychom měli dostatečnou zásobu. Nebo prostě jen potřebuji chvilku na to dojít si konečně na WC, zkontrolovat jestli Barny snědl misku granulí a pak se zase vrátím k většině človíčků fandit jim, vysvětlovat, zapisovat, bojovat a usměrňovat. 

Oběd a odpolední klid

Je opravdu neuvěřitelná alchymie uvařit pro všechny človíčky, včas a dobře, takže chvíli před obědem, se srocujeme v kuchyni a človíčci mají chviličku oddych na umytí rukou a nachystání ešusů. My pak pomáháme službě přenášet hrnce strouhat sýry, ochutnávat polévku. Ve chvíli, kdy oběd vydáme človíčkům, já mám zase chvilku času si skočit na WC tentokrát i se společníkem, nejčastěji Kačkou a probrat veškeré táborové dění. Po návratu do sebe natlačím polévku i druhý chod a odfrkávám v kuchyni. V tuto chvíli nastává kvadrilion možností, co s poledním klidem. V 80 % je to jistý způsob přípravy dalšího dění, sepisování nákupu pro hospodáře, vypisování diplomů, příprava svačiny a zbylých 20 % je na relax a aktivity, které jinak nestíháme a chceme si je taky s velkými užít. Vždy dělá někdo klidový program pro človíčky (vyrábění, hraní na kytaru, malování, pletení copánků), někdo hlídá kuchyni a úklid v ní (služba), někdo jistí skupinku človíčků ležících na kraji lesa, aby neskotačili a odpočívali. 

Pár z nás se potajmu vykrade z tábora buď s plavkami a ručníkem, nebo se vzduchovkou a diabolkami. Bezpečnost vzduchovky je třeba vždy otestovat tak sto cvičnými ranami a vzájemným poměřením střeleckých schopností vedoucích v poledním klidu. Rybník místo sprchy je taky fajn, ale jen ve chvíli, kdy jsme špinaví jen tak zlehka, protože po vylezení z rybníku jsme přiměřeně stejně špinavý a upocení jako když jsme do něj vlezli. Prostě jsou to aktivity, kdy se psychicky zrelaxujeme s vedoucími a čistým svědomím, že je o človíčky postaráno. Navíc rybník je asi 200 m od tábora, takže dvěma jeleními skoky jsme zpět a nikdo nic nepozná, navíc jsme pryč zhruba dvacet minut.

Pokud se nepovede relaxační polední klid, tak přichází na řadu opět příprava her, diplomů a dalších věcí. Polední klid je poměrně dlouhý, takže umožňuje větší čas na přípravu náročnějších her.

A co po poledním klidu?

To zase příště!

Jaké jsou vaše táborové dny? Co je pro vás důležité během dne stihnout? Kolikrát navštívíte za den WC? Tyto postřehy a ještě mnohem víc pište do komentářů pod článkem, na facebookové stránky blogu, nebo na můj e-mail.