Vánoce u táborových vedoucích

Jakožto normálně normální smrtelníci i my máme rádi Vánoce a vůbec všechny ty dny volna, hromady jídla a zakončení roku spojené s oslavou Silvestra. Mě se k této vražedné kombinaci přidávají ještě narozeniny, tzn. o jeden chlebíčko-den více. Popravdě nejsem extra slavící typ, nemám ráda přejídání a už vůbec ne nucené veselí. Letos se to vše povedlo tak trochu jinak, naprosto nenuceně. 

Co jsou pro mě Vánoce?

Pro mě je to veškerý čas, který začíná posledním dnem v práci před Štědrým dnem a končící prvním dnem v práci po Novém roce. Tudíž letos to byl pěkný týden volna, dárečků, příbuzných, přátel a oslav. Někdo vnímá Vánoce pouze od 24.12. do 26.12. a co je dál už neřeší. Já to mám ráda všechno po kupě. Nevyžívám se v kýčovitých dekoracích, pouštění koled a tradicích, ale občas se člověk nechá pohltit a pustí si písničku All I want for Christmas asi desetkrát za den. 

Štědrý den na míru

Letos jsem se rozhodla strávit Štědrý den trošku jinak než obvykle, prostě to zkusit v pohodě. Sice je to trochu klišé, ale proč ne. Pohoda pro mě znamená vyrazit si někam na vycházku a pak se podívat na pár pohádek, nacpat se k prasknutí a otevřít dárky. Jelikož jsem jako velká holka, nebyla doma s rodiči, ale s mojí drahou táborovou polovičkou, tak jsme se domluvili, že si to letos uděláme trochu po svém (po mém). Hrozně moc jsem chtěla jít na Štědrý den do zoo podívat se na zvířátka, projít se, unavit Barnyho. Moje přání bylo splněno a my se v devět hodin ráno zařadili do fronty na vstupenky do Zoo. Původně jsme chtěli navštívit komentovaná krmení zvířat, ale po chvíli jsme zjistili, že nemáme šanci. V zoo jsme strávili něco přes 3 hodiny, byla to skvělá procházka. 

Nejsme vyznavači kultu zlatého prasátka, takže jsme doma "posvačili" grilovaný oštěpek a pár jednohubek na zaplácnutí vyvětraného žaludku. Další bod programu byli pohádky, pustili jsme  si pohádku "Císařův pekař" a usedli do pohovky. Ze sezení na pohovce se stalo polo-ležení a ve chvíli, kdy pan Werich rozházel rohlíky z okna pekárny U Císařovi pochoutky, jakoby film někdo vypnul, ale my jsme jen usnuli.

Večeře byla tradiční a po ní přišel Ježíšek. Pod stromkem se vyjímalo pár hezky zabalených dárků a atmosféra Vánoc byla všudypřítomná. Od odpoledne jsem poslouchala, že jsem určitě celý rok zlobila a mám nárok jen na jeden dárek. Nechtěla jsem tomu věřit, tak jsem si počkala až ke stromečku. Skutečně se nemýlil, pod stromečkem jsem měla jeden dárek, o to víc jsem se bála. Bála jsem se, protože se vždycky tvářil strašně potutelně, když se o tom mluvilo.

Nebudu vás víc napínat, dárek jsem rozbalila a byla v něm DVBT anténa (něco k televizi), jelikož jsme se bavili, že bychom si jednu časem pořídili, tak jsem to dostala se slovy, abychom měli důvod našetřit. Trochu jsem byla zmatená, ale proč ne! Původně jsem si myslela, že to je krabička od antény a uvnitř je ještě další dárek, opravdu tam byla anténa, ale na obalu antény byl nalepený QR kód.

Lušti, hledej a rozbaluj

Nebylo to jen tak, moje polovička si prostě řekla, že mi to ztíží. Musela jsem telefonem QR kód naskenovat, po naskenování kódu přejít na odkaz a na odkazu byl krásný text o tom, jak miluju hry a vůbec výzvy, tak si mám další dárek nalézt. Pod každým úvodním textem byla kratší šifra, u které jsem se měla zapotit. Jakožto člověk plynule čtoucí morseovku (i píšící) to byla hračka. Zapotila jsem se jen u posunuté abecedy. První dáreček byl schovaný v krabici s kolečkovými bruslemi, další v šuplíku s ponožkami, další v boxu v obýváku a poslední ve sklepě. Prostě dobrodrůžo, jak má být. S nadšením jsem běhala po bytě a hledala další. Až jsem si připadala trapně, když jsem všechny dárky pro něj zabalila jen do ručně vyráběného papíru a dala pod stromeček. 

Po DVBT anténě jsem dostala rychlo-nabíječku na telefon, žárovku (prostě ze srandy), ČELOVKU (naprosto nejvíc, cool, boží, fialová, krásná a svítící věc), kterou využiji jak na táboře, tak při běhání no a poslední dáreček ve sklepě byla televize, protože krabici ve tvaru televize dávat pod náš stromeček by bylo prý trapné, tak se necelých 14 dní schovávala ve sklepě. Bylo mi podezřelé, že mi bylo vše bez keců ze sklepa doneseno na požádání. 

Pro mě to byla super bojovka zakončená překvápkem obřích rozměrů (43 palců). Pak už následovaly jen pohádky na nové televizi a super filmy, cukroví a vůbec pohoda.

Pokud chcete vyzkoušet mé vánoční luštění a hraní, můžete si prohlédnout tento odkaz od Ježíška.

Narozeninovo-silvestrovská tábornická brigáda

Když vám někdo napíše asi 10 dní před silvestrem, jestli byste nechtěli jet na Kratiznu, protože je tam potřeba něco udělat, a pak tam strávit silvestr, nemůžete odmítnout. ANO, mluvím o té Kratizně na kterou jezdíme s dětmi pravidelně na podzimní prázdniny. Podmínky byly jasné: poskládejte celty, posekejte dřevo a můžete zde být. Pod jemným nátlakem kamarádů, že je to vlastně strašně fajn nápad jsme do toho šli. Strávili jsme naprosto krásné tři noci a tři dny v té nejlepší chalupě, kde jsme odvedli svou práci a pak si užívali zábavy, stolních her, proplítání se u twistra, povídání a zase hraní her. Já zde dooslavila své narozeniny a měla jsem ten nejkrásnější konec roku s lidmi, které mám moc ráda, na místě, které naprosto zbožňuji. Myslím, že dokonalejší vpád do nového roku jsem si nemohla přát. Pod silvestrovským Ignis Gypsys (obdoba brněnských ohňostrojů) jsme si popřáli vše nejlepší, bouchli šampusy a byli šťastní. 

Největším dárkem pro mě letos bezpochyby byla televize, protože je fakt VELKÁ, ale v takovém to správném slova smyslu to bylo celkové dobrodrůžo s dárky, nová deskovka od rodičů a vidět zasněženou Kratiznu, protože to jsem si vždycky přála. Sny se mají totiž plnit, hlavně o vánocích! Tyhle vánoce prostě budou na dlouho nepřekonatelné (až do těch příštích)! 

Jaké byli vaše Vánoce? Kolik jste snědli cukroví? Kolik jste dostali super věcí na táboření a hraní? Pište komentáře zde pod článek, na moje facebookové stránky, nebo na můj e-mail, budu se těšit!