V kuchyni se pohybuji od malička

Mnozí z vás odsuzují nebo přímo nesnáší slovo kuchta, že Markétko, ale musím vše uvést na pravou míru. Slovo kuchta neobsahuje žádnou diakritiku tudíž, poněvadž a protože používám super editor fotek, kde ne všechny fonty mají háčky a čárky a slovo kuchařinka jsem pod tenhle super font prostě nepropašovala. Teď už opustíme můj grafický "nestyl" a přejdeme k řemeslu kuchařskému. Nejpravdivější věc, kterou můžu o svém vaření říct je ta, že vařím dost dobře. Trošku tu smrdí samochvála, ale já se tu klidně usmrdím, protože si stojím za svým.

Vařím, peču, smažím, pomáhám, ale také uklízím a kontroluji chod kuchyně už od malička. Vždy jsem dělala alespoň vrchního ochutnávače a vykrajovače cukroví. Od chvíle, kdy jsme udržela vykrajovátko a mohla jsem stát na stoličce u kuchyně, jsem se začala učit od té nejpovolanější, od mamky. Byla jsem využívána na všechny pomocné kuchyňské práce a své zkušenosti jsem pak měla šanci předvést na táboře. 

Vaření je na táboře přeci jen jiné, místo namazání si chleba na snídani máslem jich najednou mažete 20, nebo klidně i 30. Místo rozklepnutí 2-3 vajec do květákových placek, na které vám dám mimochodem recept, jich musíte vyklepnout třeba 20. Ztížené podmínky, škrabání brambor a velké kuchyňské hrnce způsobily to, že jsem se časem v táborové kuchyni otrkala ještě více a nebála jsem se vařit, avšak k samostatnému vaření došlo až někdy v šestnácti letech. Do té doby jsme byla spíš dirigována, jak co nejefektivněji pomoct. 

Pamatuji si, že první věcí, kterou jsem doma vařila sama, asi někdy v 8-10 letech (tohle opravdu nevím), byla bramborová polévka, kterou následovala první upečená bábovka. Pak jsem se nebála ničeho a neváhala vařit pro radost. První samostatné jídlo, které jsem vařila pro děti, bylo uzené s bramborovou kaší na podzimních prázdninách. To však bylo až ve výše zmíněných šestnácti letech. Od té doby jsem zkušený kuchyňský matador a pomocník, nebo i kuchař. Největší výzvou pro mě byla rajská omáčka, jelikož ji opravdu nemám ráda a musela jsem ji uvařit pro celý tábor. Za asistence pár lidí jsme to společně zvládli. Já měla recept a know-how a ostatní ji ochutnávali, přikládali, nosili a pomáhali. 

Proč je důležité v kuchyni pomáhat

Popravdě si nemyslím, že pomoc v táborové kuchyni vás naučí vařit v normálním životě, ale alespoň se začnete lehce zaučovat. Například budete vědět, že těstoviny se sypou do vroucí vody (ne do studené), že když zvednete pokličku z horkého hrnce, tak se vyvalí pára, že po nakrájení 5 cibulí budete brečet jako malá holka, nebo když rozvaříte rýži, že z ní můžete udělat rýžový nákyp (další jídlo co vlastně nejím). 

Pro človíčky je důležité vidět, jak velký kus práce se musí každý den v kuchyni odvést, aby se povedlo nakrmit všech skoro padesát hlasových krků. Človíčci můžou vidět hromadu pobíhajících vedoucích, kteří finišují přípravu oběda s přesností atomových hodin, aby se nic nepokazilo, nerozvařilo apod. Protože nic nemrzí vedoucí více, než když človíčci chodí s tím, že jim jídlo nechutná. Je mrzuté si uvědomit, kolik práce nás takový chod stál a človíčkům to nechutná. Vím, že nejsme dokonalí. Někdy nám prostě ruka s pepřem ujede, nebo chvilku déle potrápíme těstoviny v hrnci a rozvaříme je. Každý takový nezdar nás pak velice mrzí. 

Když vidíme, že človíčci moc remcají nad pokrmem, nastává čas, aby převzali pomyslné kuchyňské žezlo. Předáme vařečku, recept, cenné rady a necháme je, ať se snaží. Ve většině případů jídlo, které vytvoří je hrozně dobré a poživatelné. Čím to bude? Práce a snaha, kterou do vaření dají, je vysílí na tolik, že pak pomalu ani nepřemýšlí, jestli je ono jídlo dobré nebo ne. 

Moje táborové speciality

Každý z nás má nějaké jídlo, které na táboře rád vaří, nebo naopak jí. Pak jsou také jídla, která naprosto nerad vaří, nebo se bojí je vařit díky nějaké špatné zkušenosti z minulosti. 

Co ráda vařím:

• Ragú se špagetami na Ivčin způsob (recept od italské skoro-tchyně naší bývalé vedoucí)  
• Bramborová kaše s uzeným
• Kuře na paprice (tohle jídlo vařím úplně nejvíc ráda a nejčastěji ze všech)
• Těstovinový salát

Co nerada vařím:

• bramboráky (je to hrozně pracné)
• krupičná kaše (na to máme našeho "guru na kaši")
• rýžový nákyp
• čočku (nechce mi to nikdy změknout a připaluje se)
• puding (zatím se nikdy nestalo, aby mi zhoustl)
• měla jsem zde na radu dopsat i rajskou (na vaření není tak hrozná, jen ji nesmím chutnat)

Jak a v kolika letech jste se naučili vařit vy? Co je vaše oblíbené nejen táborové jídlo? Máte nějaký skvělý recept, o který byste se s námi chtěli podělit? Pište komentáře pod článek, e-maily, nebo mě kontaktujte na facebookových stránkách.