Podzimní prázdniny a 3K

Necelých 5 dní uteklo jako voda a já jsem zpět v plné síle v práci. Dobře kecám, usínám u počítače a chci zpět, ale berme to trochu poeticky. Jako vždy byly podzimní prázdniny ve znamení 3K a skvěle stráveného času (dovolené) s přáteli, dětmi a Barnym. Nemůžu se dočkat další podobné akce a už teď plánuji, jaké to bude zase příště.

Už víte, bez čeho nejsou podzimky? No přeci bez buchet. První chybou hned po příjezdu na naši milovanou Kratiznu bylo, že jsme nechali moji buchtu, které jsem věnovala veškerou pečící lásku, doma. Co se dá dělat, byla jsem trochu víc protivná. Takže podzimky jsem bez buchty zvládla. Bez čeho, že tedy nejsou podzimky? Odpověď je zřejmá, přeci bez lidí, kteří se na této akci podílejí, a dětí, které rádi s námi jezdí.

Přesněji řečeno bylo nás jak "malejch psů". Pokud to není dostatečné názorné, zkusím to ještě vyjádřit jinak. Kdyby nás bylo o 10 méně, tak je nás pořád ještě moc. Teď už přesně musíte vědět, že nás bylo bezmála čtyřicet a Barny k tomu. 

Kouzelné 3K

Naše podzimková svatá trojice není ešus, lžička a hrnek, nýbrž KOSA-KRATIZNA-KUNY. Letos jsem tuto trojici však musela lehce pozměnit. Díky postupným rekonstrukcím a častější přítomnosti lidí na Kratizně se počet a výskyt kun snížil. Na řadu přichází trochu poetičtější 3K: kosa, Kratizna a kamarádi. 

• KOSA - každý má pro tento výraz více vysvětlení, ale taky by tam mohla být pěkná kláda, klendra. Jedná se tedy o zimu, která zde občas zalézá do morku kostí, ale i ta má své kouzlo.
• KRATIZNA - podzimky bez ní bývají smutné, dají se uskutečnit, ale nemají tu správnou atmosféru, jako 5 dní mimo civilizaci v krásném lese na Vysočině, kde se dají hrát ty nejlepší hry a vymýšlet různé blázniviny.
• KAMARÁDI - všichni moji milovaní človíčci všech věkových kategorií opět na chvilku na jednom místě. Nemám šťastnějších chvil v životě. 

Jaké to vlastně bylo?

Občas jsou akce menší, někdy větší, některé povedené, jiné méně. Podzimky mi však doplnily energii do žil. Jsem nadšená z průběhu této akce a už plánuji nesměle další a vymýšlím vychytávky pro další akce. Prožila jsem neskutečně šťastné dny v lese, které se, doufám, budou co nevidět opakovat. Málokdy jsem po akci tak nadšená jako nyní. Už nyní se těším na tábor, protože podzimky ve mně podnítili výbornou náladu.

Človíčci byli hodní, zlobili s mírou, co jsme jim uvařili, to občas i snědli. Doufám, že pro ně byla akce stejně tak skvělá, jako pro mě.

Co se týče těch vedoucovských a instruktorských bláznů, tak jsem hrozně ráda, že je všechny mám. Za rok nám odrostou nejstarší instruktoři a budeme mít dobré vedoucí, mladší instruktoři dorostou a budou z nich skvělí pomocníci. Opravdu jsem všem bezezbytku vděčná, že jsou tak nadšení pro věc. Vždy se najdou drobné nedostatky, ale ty poměrně rychle cíleným řevem a výtkou opět nasměrujeme správným směrem.

Tu velkou tlupu skoro-instruktorů, instruktorů, vedoucích a stařešino-vedoucích, jsem pochopila asi ve chvíli, kdy naše odrostenka (skoro-instruktorka) Šárka měla narozeniny. Šárka s námi narozeniny slaví už poměrně dlouho a kupodivu vždy na podzimkách. Čím to asi bude. Tyhle narozeniny byly prostě jiné, ve chvíli kdy hořely svíčky na dortu a všichni při jejím příchodu začali zpívat: "Šárka má narozeniny,..." jsem si uvědomila, jak velká přátelství mezi námi jsou a kolik nás opravdu je. Náš sice možná trochu falešný, ale o to víc procítěný a radostný zpěv mi potvrdil, že to ,co děláme, vede správným směrem a jednou třeba na starý kolena, až nebudu moct jezdit, zde budou človíčci, kterým se nebudu bát tohle vše svěřit. Ze mě už je v podstatě stejně takový táborový inventář. Foto je sice trochu rozmazané, ale myslím, že vyjadřuje vše, co je podstatné.

Co jsme tam vlastně dělali?

Ve vesnici Holubinek začala houbařská sezóna a my jsme byli pozváni místním starostou Eduardem Klouzkem, abychom se této akce zúčastnili. Holubinkovsští jsou trochu podivní a stejně podivné houby zde rostou. Vítězem houbařské sezóny se stává ten, který má ve své zahrádce zasazeno nejvíce místních houbiček. Holubinkovští jejich houbičky nejí, ale přesazují je do svých zahrad, kde pak krásně rostou. Přesazení takovou houbičky není vůbec jednoduché, celou dobu, co se vytáhne ze země až do doby, kdy se zasadí do zahrádky, se jí musí zpívat. Už jste někdy přesazovali takový Paraplík duhový, dražili Zdravěnku nejedlou, nebo dělali inventuru svítících chorošů na stromech? Tohle vše a mnohem víc jsme zvládli! Právoplatnými sběrači jsme se však mohli stát až po vyřízení houbařského lístku na místních úřadech, které byly snad ještě horší než ty naše brněnské.
Pan starosta Klouzek byl tak hodný, že mi věnoval jeden holubinkovský, pravý, nefalšovaný houbařský úsměv.

Co teď?

Zamáčknu slzu a jdu do práce, takový je prostě svět. Neuvěřitelně se těším na další a zároveň poslední akci v tomto roce, která proběhne v prosinci. Mám plnou hlavu nápadů a typů, jak zase trochu zpestřit program. Barny dospává a já jsem tak plná energie, že bych mohla hory přenášet. 

Byli jste někde na podzimních prázdninách? Užili jste si stejně jako já? Pište vaše připomínky, nápady a tipy do komentářů pod tímto článkem, nebo mě kontaktujte na e-mail, popřípadě mi pište na facebookovou stránku.