Vedoucí na první pohled

Každá skupina lidí se dá charakterizovat určitými poznávacími znaky viditelnými na první pohled, tak dalšími vnitřními povahovými znaky a chováním. Jak jsou specifičtí například taxikáři, punkeři, nebo třeba hippies, tak i tací vedoucí jsou samotnou sociální skupinou lidí. Člověk má v životě tendenci se do různých skupin začleňovat, aby byl součástí různých společenství, která spojují lidi se stejnými zájmy a nadšením.

Každý vedoucí se vyznačuje větším či menším "postižením" a oddaností k táborům, akcím pro děti a trošku jiným druhem myšlení. V civilním oblečení se příliš neliší od ostatních lidí, málokterý vedoucí jde od běžného člověka rozeznat. Někteří však občas vyvětrají táborové tričko, korálky a další pozůstatky tábora, které se naprosto vůbec nehodí do outfitu, ale mají svoji vnitřní hodnotu. Když se s takovým vedoucím dáte do řeči, je dost možné, že se dřív či později začnete rozprávět o trávení času dovolených a prázdnin a v tu chvíli, jak přijde na přetřes slovo "tábor", se z tohoto tématu nevymotáte.

Jak táboření postihlo mě?

Můj život je tábořením protkaný napříč. Není den, kdy bych na tábor nemyslela, nepromluvila o něm, nebo neplánovala, co dál. Někdy je to spíše prokletí než radost, protože jsou chvíle, kdy bych si od táboření nejraději vzala dovolenou, ale vždyť to nejde. Táboření je moje "dovolená".

Které věci se mi promítají do normálního života:

• Fotografie - největší množství fotek, které mám na Facebooku, mobilu atd. Pochází z táborů, akcí, nebo jde o super selfíčka s oddílovými přáteli.
• Šperky - jsem milovník svých stříbrných šperků, ale nikdy nezanevřu na ty nejvíc šílené, barevné korálky, náhrdelníky, náramky a ozdoby od dětí, které mají větší cenu než většina mých šperků dohromady.
• Kapesní nůž - správný muž má mít nůž, jenže kolem mě moc správných mužů není, tudíž svůj švýcaráček tahám v kabelce, dokonce se i občas hodí.
• Kalendáře a diáře - jako první zápis v novém diáři je vždy termín tábora, podzimních prázdnin a velikonoc. Pracovní schůzky zapisovat netřeba.
• Táborová trička - jsem majitelem obří sbírky táborových a oddílových triček, kdybych si všechna tato trička vzala na tábor a každý den jedno vytáhla, tak je pořád nestihnu všechny vynosit.
• Oblečení -  moje skříň s oblečením je rozdělena na dvě poloviny. Jedna tato polovina je tvořena pouze táborovým oblečením "na lítačku". 
• Vzpomínky - hodně super vzpomínek, které se točí jen kolem dění na táboře.
• Lásky - ty táborové lásky vždy zůstanou v srdci, vždy byly a vždy budou.
• Přátelé - hodně mých přátel je stejně naladěno jako já, nejsou ani členové našeho oddílu, ale naopak jsou členové oddílů jiných. Moc ráda s nimi měním nápady, bavím se a chodím na kafé.
• Dovolená "neexistuje" - ne, že bych se nikdy nepodívala jinam, než na tábořiště, zase takový asketa nejsem. Bohužel však nefunguje kouzelné tlačítko: "Teď neúřaduji, jsem na dovolené." Letos jsem dokonce z krásného belgického města Bruggy řešila nějaké detaily ohledně podzimních prázdnin, mohla bych hrát mrtvého brouka u telefonu, ale jsou situace, které vyřešit musím. Jsem prostě na příjmu skoro pořád.
• Cukr v akci - jsou věci, které prostě musíte koupit, protože jsou levné a vy víte, že na táboře je určitě upotřebíte. 
• Tohle by se mohlo hodit - staré věci nevyhazujeme, jen předáváme do táborového majetku. Takové svatební šaty mojí maminky nyní spočívají v pytli s kostýmy na hraní večerníčků, sada nádobí, která se už nikam nehodila, slouží na Kratizně človíčkům, šmíráky (jednostranně počmárané papíry) z kanceláří používáme na hry, malování a papírové koule. Všechno se občas hodí, jen vědět, jak to využít. Naopak však není potřeba zachraňovat úplně vše.
• Neteče teplá - však co, ona prostě jenom doma neteče teplá voda, na táboře taky zvládnu studenou.
• Vaření - občas se u vaření rozvášním natolik, že je toho jak pro regiment.
• Nedostatek dnů dovolené - prostě když není dovolená, přichází na řadu neplacené volno, což je občas docela nákladné.

Takovýto výčet by mohl pokračovat dále a dále. Každý máme svoje táborové záseky i v běžném životě. Jsme prostě normální lidi, co mají rádi práci s dětmi, čerstvý vzduch a své přátele. Nebojte se nás, nekoušeme, ani nemáme tendenci vám organizovat vše. Rádi odpočíváme a necháme se vést. Jsme dobrými parťáky do nepohody, které nezastaví déšť, vedro, krupobití ani vichřice. Jen občas musíte přejít fakt, že o tom táboření prostě moc rádi a často mluvíme.

Jak role oddílového vedoucího ovlivňuje váš život? Napište mi vaše poznatky, komentáře a připomínky do komentářů pod článek, nebo na e-mail, či facebookovou stránku, budu se těšit.