Zazvonil zvonec a klubovny je konec

Je tomu už nějaký pátek, co vyšel poslední článek, ale nejde vždy vše podle plánů. Usaďte se a vzpomínejte na chladné březnové dny se mnou. Mrazivé březnové sobotní dopoledne je stvořené k odpočinku, spánku, úklidu, nebo třeba k likvidaci klubovny. Zasněžené březnové sobotní odpoledne je stvořené ke srovnání myšlenek a vzpomínek na vyklizenou klubovnu. Nostalgii se neubráním, ale jsem ráda za ty krásné roky, co jsme v ní strávili. 

Na co klubovnu?

Klubovna pro účely oddílu fungovala od roku 2003 (můj kvalifikovaný odhad, pravdivý letopočet jsem nebyla schopna ani po měsíci zjistit), její příprava trvala týden a šlo o vánoční dárek pro človíčky, kteří pravidelně na oddílové schůzky chodili. Já mezi ně touto dobrou ještě nepatřila, ale vzpomínky na klubovnu nemám o nic menší. 

Klubovna byla v Brně - Líšni v panelovém domě na místě staré kočárkárny. Na stěnách visely nástěnky, vlajky a další táborové výtvory a hlavně zde bylo místo na veškerý materiál, který zde byl po celý rok uložen. S postupem času se schůzky zrušili, znovu obnovily a zase zrušili, jedním neopomenutý význam však měla klubovna i nadále, pořád zde bylo poměrně fajn skladiště na táborový materiál. Jak doba ubíhala, všichni se z těchto končin postupně odstěhovali a klubovna byla prostě daleko. Situace takto spěla k jejímu zrušení, protože pro oddíl je poměrně finančně náročné udržovat si takovéto "skladiště".

Sklad materiálu

Kam se vším materiálem, věcmi, papíry, krabicemi, trvanlivými potravinami? Tento velký trn z paty nám vytrhla naše služebně starší vedoucí, která si tuto klubovnu nastěhuje do vlastní garáže v domečku. Tímto šlechtím a děkuji a nebudu jezdit na jeden konec Brna pro materiál, ale pojedu na jiný. Myslím, že můžeme být rádi, že máme kam bezplatně složit "hlavu" nebo spíš materiál. 

Samotný úklid

Pár bláznů, kteří nevěděli, co s načatým sobotním ránem/dopolednem, se oddaně vydalo vyklízet, vyhazovat přerovnávat, třídit, likvidovat, bourat, zametat, vynášet odvážet a vůbec jen přesouvat kroniky z místa na místo. Sešlo se nás 8 velkých človíčků, 5 malých človíčků a jeden chlupáč. Nikdo nelenil a každý se chopil práce. Vyházeli jsme vše nepotřebné, vše potřebné jsme roztřídili a nachystaly na další akce.

Rozbíjeli jsme staré skříně, stoly a police,ve kterých jsme měli vše poschovávané. Chlapci nosili a odváželi, ženy se chopily titěrné třídící práce a Jindra přemisťoval kroniky z místa na místo. Opravdu akce: "kulový blesk" provedená během dopoledne.

Pod rukama nám prošly celé dějiny klubovny od jejich prvopočátků až do dnes. Památeční předměty, sošky, fotografie kroniky a hromady vzpomínek. Sama jsem se nostalgii neubránila a domů jsem si odnesla sošku z mého úplně prvního tábora. Stojí mi na knihovně a práší se na ni úplně stejně jako v klubovně, ale aspoň má svého obdivovatele.

Bylo, nebylo.....

Sedím si ve svém chlupatém županu na sedačce a vzpomínám na tu naši prázdnou klubovničku, kterou jsme dnes opustily. Na prázdných stěnách zůstaly jen památky po policích a plakátech ve formě vyšisovaných obrysů, obtisknuté ruce mladých instruktorek, které neměli lepší nápad, než se navždy zapsat do místních análů kočárkárny. Vzpomínám na hezká odpoledne, které jsme zde v době naší největší puberty trávili všichni pohromadě a smáli se starým fotkám, které už jsou dnes prastaré.

Když něco starého končí, neznamená to jen něco špatného, každý konec nabízí nový začátek a prostor pro změnu. Změnili jsme zaběhlé koleje, zmenšili objem našich věcí a budeme snad lépe vědět, kde všechno najdeme. Letošní tábor teprve ukáže, jak jsme zvládli vše přeorganizovat.

Tak AHOJ klubovno, měli jsme tě rádi, ale teď už musíme jít dál!