Jeden normální táborový den hlavní veoducí II.

Každý táborový den je něčím specifický, ale zkusím si vypíchnout jeden z těch "normálnějších" a napíšu vám o něm něco víc. Popíšu vám tento den z pohledu hlavní vedoucí. Jaké mě potkávají starosti, radosti, na co vše je potřeba myslet. Kdy chodím spát, kdy vstávám, nebo kdy si udělám čas na to odskočit si na WC. Nechci vás však zahltit informacemi, tak zkusím tento den rozdělit na dvě části. Dneska to bude část II. 

Svačinaaaaaaa

Výkřik tohoto kouzelného slova vytrhne všechny z jejich klidového režimu a seřadí všecky strávníky před kuchyni. Pro mě je to chvilka, kdy ještě mohu dohánět resty ohledně chystání her, nebo si opět odskočit na WC, protože jablíčko, meloun či jiný kus zeleně jsem si odložila na později. Odpolední sváča bývá opravdu velmi rychlá záležitost, človíčci jsou odpočatí, vedoucí se odpočatě alespoň tváří a je na čase zahrát pořádnou bojovku.

Krátké odpoledne

Doba mezi svačinou a večeří je poměrně krátká, jako vedoucí je období po svačině pro mě chvílí, kdy se ujmu vysvětlování bojovky, která zaplní celý odpolední blok. Většina odpoledních her, jak jsem zmínila v předchozím článku, bývá náročnější, buď na pravidla, nebo na přípravu. Prostě odstojím, odběhám, nebo dokonce odpočítám body po celý čas do večeře. Sepisuji body z bojovky do tabulek, diriguji pravidla, vymýšlím taktiku pro slabší týmy a vůbec ztrácím pojem o čase. Naštěstí můj žaludek funguje na minutu přesně a někdy před šestou hodinou večerní mocným zakručením dává první výzvu na ukončení bojové vřavy. 

Někdy však je únava všudy přítomná, vedro nesnesitelné a bojovky ohrané, déšť vytrvalý, nebo prostě nastane človíčkovská anarchie a program se rázem změní na koupačku v rybníce, polívanou, na hraní si na broučky, odpolední tvoření triček apod. Někdy mají prostor i človíčci na vlastní programové přání a my se jim ho pokoušíme splnit.

Zase jídlo

Večeře mám moc ráda, jsou většinou poklidné, nikam se nehoním a málokdy je potřeba nachystat nějakou hru po večeři. U večeře se snažím většinou sedět u človíčků, nebo si prostě jen v klidu užívat těstovinový salát nebo třeba krupičnou kaši. Vtipkujeme s človíčky nad večeří a všechno se tak trochu zklidňuje. Ticho a klid před bouří. Po večeři je trošku problematické dodržovat morálku a ještě nahnat človíčky na nádobí a vše dát rychle do pucu, abychom se nezdržovali a mohli zahájit večerní hry. Ty jsou většinou klidnějšího rázu, jako třeba turnaj v malé vlajkované, či ve fotbale. Večer si hrajeme čistě pro zábavu, abychom se zasmáli a cítili se celkově dobře.

Písk Píííííísk

Je to tu zase! Nástup se vší parádou, se všemi účastníky. Já si ráda vyslechnu moji oblíbenou větu: "Hlavní vedoucí hlásím, že tým XYZ je nastoupen v plném počtu, jo vlastně nám chybí Gypsy." Pokračuji opět se svým výčtem povinností večerního nástupu:

• pokud pršelo, tak vysbíráme mokré věci
• pokud se sušilo, rozdáme suché věci
• vyhlásím soutěže a rozdám body
• rozdám diplomy, co jsem nerozdala ráno
• vydražím ztráty a nálezy
• pochválím/pokárám službu
• rozdám hlídky na tuto noc
• a provedeme naši nejmilejší činnost...

Touto nejmilejší činností je rozdávání pohledů, dopisů a občas i malých balíčků od rodičů, kamarádů, prarodičů, tetiček, strýčků, domácích mazlíčků, nebo jen od jiných táborníků. O dopisech a pohledech se ode mě určitě ještě dozvíte z mého dalšího článku, na který už se už nějakou dobu chystám a bude to velké!

Večerní program

Pokud není u fotbalového turnaje potřeba, abych předvedla své brankářské umění na styl "Peťa Čech", tak se odeberu se svým ručníkem, mýdlem, šamponem, čistým spodním prádlem, Kačkou a nějakým chlapem do sprchy. ANO s chlapem, protože jen ti nejpovolanější mohou přikládat do kamen a pumpovat vám vodu do sprch, zatímco vy štěbetáte o zážitcích z celého dne s Káčou a vůbec nevnímáte, kolik horké vody už proteklo. Pokud však musí chlap pracovat jinde, tak to pro jednou zvládneme i ve studené. Na oplátku pak zapumpujeme vodu dalším v pořadníku. Většinou se pokusím ještě s předstihem před večerkou zaúkolovat pár vedoucích nebo isntruktorů ať se domluví na večerníčku pro človíčky. Já se čistá jako okvětí bílé lilie a voňavá jak náruč fialek vydám přiobléct do stanu a pak mířím do kuchyně. Pokud nezačnu brakovat zbytky od večeře, tak většinou sednu nad denní rozkazy, jídelníčky, diplomy, nákup a další drobnosti a snažím se začít s touto odvrácenou stranou programu pracovat, aby nám večerní porada moc netrvala.

Je šero a kolem půl desáté, když odehrají vedoucí poslední scénku z večerníku a baterky človíčků zhasínají a já doufám, že každé z nich má na sobě pyžamo a vyčištěné zuby. V kuchyni se mi sejde ta vedoucovská sebranka a začíná pro nás druhá půlka dne.

Poraď si sám

Porada je něco tajemného o čem človíčci slyšeli jen z doslechu a neví co se na ní děje, myslí si, že plní energie, debatujeme a hrajeme hry a užíváme si toho, že nemusíme jít spát. Od cca půlky tábora se sejde taková sebranka unavených lidí, kteří chtějí mít poradu za sebou tak rychle jako je třeba rychlé strhnutí náplasti. 

Všechno co večer řešíme:

• jídlo na další den + vypsání jídelníčku na nástěnku - vysvětluji recepty, postupy, proč, co a jak budeme vařit, improvizujeme a řešíme nákup s hospodářem
• program + vypsání denního rozkazu - projedeme celý den dopodrobna, zjistíme, co se nám hodí, co se nám do programu už zase moc nehodí, chystáme "papírové" podklady pro hry, jako jsou různé lístečky, kartičky, vystřihování, vysvětlujeme si pravidla apod.
• diplomy - vypisujeme diplomy pro šikovné človíčky na další den
• chválíme a káráme se mezi sebou, kdo co udělal dobře, nebo třeba mohl udělat lépe
• řešíme celkové zhodnocení dne
• povídáme si o človíčcích, jejich chování, situacích, které nastaly

Nejsme stroje takže, pokud uznám za vhodné a všechny důležité věci jsou probrané, určím toho, kdo má rozcvičku a čas vstávání a vyhlásím "volnou zábavu", která spočívá v debatě o našich životech. Prostě klábosíme na volná témata, smějeme se, občas si zahrajeme karty, kdo je unavený, jde si lehnout, kdo je méně unavený, tak třeba zůstane. Užijeme si čas jen pro nás. Jakmile však nastane hodina H, odebereme se vzbudit hlídku, která hlídá tábor po ukončení naší debaty. Jakmile vzbudíme hlídku, většinou jsem v této poslední skupince já, protože chodím spát opravdu poslední, tak hlídce oznámím, že se budeme ještě chvilku courat po táboře a pak, že také zalehneme. Nastává půlhodinová příprava do postele, protože dojít na WC, do umývárek na zuby, najít pyžamo a nakrmit šelmu, prostě chvilku zabere. Jakmile se dostaneme do vertikální polohy s Kačkou, tak ještě chvilku štěbetáme a řešíme záhadu lidského bytí, tak se většinou stane, že mi uprostřed věty Káča usne. V tu chvíli zmlknu a následuji ji do říše snů obdobnou rychlostí. Pokud mě v noci nevzbudí hlídka, přepad, nebo něco obdobného, spím jako zabitá do rána. Na čas usnutí se mě raději neptejte, protože většinou mám strach se na ty hodinky podívat.


Jaký máte vy den na táboře? Kdy chodíte spát? Těšíte se, až ulehnete, nebo vydržíte jako já do poslední chvíle? Pište vaše zážitky, postřehy a nápady do komentářů pod článek, na facebook, nebo e-mailem.