Kdy vedoucí odpočívá na táboře?
Celoroční snažení vyvrcholí vždy prvních čtrnáct dní v červenci mým milovaným táborem. Táboru předchází poměrně intenzivní příprava, která má největší intenzitu čtrnáct dní před táborem. Dohromady jde poměrně o intenzivní zápřah v době trvání jednoho měsíce. Tato aktivita způsobuje mírnou (čti: hrozně velkou) únavu, bez lepších vyhlídek na odpočinek. Pokud se mi povede utrhnout na jeden polední klid, kdy se můžu jen flákat, je to nesmírná úleva a radost.
Tábor je relax
Tábor je pro mě celkový relax a odpočinek od "normálního" (všedního) života, který vedu v Brně. Místo chození do práce, žití v bytě a venčení Barnyho po sídlišti a přilehlých plochách se ocitnu v naprosto dokonalém prostředí uprostřed krásných lesů, luk a hájů, kde samotné místo je totální balzám na nervy. Hraní her s človíčky, jejich vedení a řízení chodu tábora jsou věci, které mě prostě baví a dávám do nich vše. Proč tedy potřebuji při této aktivitě odpočívat, když je tak boží, skvělá a vlastně u toho relaxuji?
Je to trochu klišé
V prostředí, ve kterém vlastně odpočívám potřebuji další odpočinek. Je to klišé a možná to zní, že nic jiného než relax a odpočinek tábor není. Není to zase úplně pravda. Tábor je takový speciální "pracovní" úvazek, který je 24/7, ve kterém když si najdete hodinu sami pro sebe, kdy máte čas jít do sprchy, napsat dopis domů, navléct si korálky a poležet si v hamace, je prostě fajn. Pokud si myslíte, že pracujeme 24 hodin denně bez přestávky, není tomu tak. Celý den máme takovou "pohotovost", jsme ve střehu, připraveni pomoct, nebo sedíme a pracujeme hlavou, vymýšlíme a organizujeme. S čistým průběhem táborového dne vás seznámím v jiném článku, ale jak čistě vypadá taková celodenní aktivita předvedu už teď.
Čistě z pozice hlavní vedoucí můžu říct, že jsem nejvíce unavena z organizování, mluvení, vysvětlování, přemýšlení a zodpovědnosti. Vysvětlit človíčkům hru není někdy jednoduché a stojí mě to občas mnoho sil. Tyto síly dosáhnou absolutního dna, když se po půl hodině vysvětlování instruktor zeptá na naprostou banalitu, kterou človíčci pochopili už po dvou minutách vysvětlování. V tuto chvíli vždy váhám jestli jsem špatný vysílač, nebo instruktor špatný přijímač. Mezi jednotlivými hrami se pohybuji po táboře a pozoruji případné nedostatky, které se musí zpravit. Některého napravování se chopím sama, některé musím delegovat na ostatní. Prostě vezmu pilu a pár polínek do kamen nařežu, když na to nemám čas skrz program, dostane úkol někdo "úkoluhodný". Kontroluji za běhu dění v kuchyni, chystání her a podobné aktivity. Fyzicky se občas u nějaké hry proběhnu, donesu dříví z lesa nebo zaposiluji s 25 litrovým barelem plným vody. Po takovémto dopoledni si prostě člověk chce chviličku odpočinout.
Opravdu 24/7?
ANO, po uložení dětí začíná další šichta pro vedoucí: nachystat hry, sepsat jídelníčeky a denní rozkazy na další den, sepsat diplomy, domluvit se na službě v kuchyni, nákupu a vaření. Řešíme, kdy pojedeme pro poštu, kolik nám zbývá vody a co se za celý den událo. Někde v dáli zabrečí človíček ve stanu a začíná další noční dobrodružství. Napůl spícího človíčka je potřeba opět zasunout do spacáku, jelikož se ve stanu ztratil a nemůže najít cestu do postele natož do spacáku.
Dalším strašákem jsou noční změny počasí. Jedné teplé letní noci si ležíte vyplácnutí na spacáku a nevíte, kterou část oblečení si máte ještě sundat, aby vám nebylo teplo. Jako vysvobození cítíte letní vánek, který začne proudit do stanu. Vánek je skvělá věc, pokud se nezmění na trošku větší vítr, který vám hodlá unést celtu od stanu. V tuto chvíli pochopíte, že se chystá bouřka. Chtě, nechtě vyskočíte z postele a utíkáte směrem k dětským stanům zkontrolovat, jestli je vše dobře uvázané. Tento šestý smysl, který vás probere vždy včas, si vybudujete po letech ježdění na tábory. Po půlhodince pobíhání po táboře přivážete vše, co se dá a zalézáte zpět do stanu, tentokrát do spacáku, už se totiž ochladilo. Mezi další noční starosti bývá buzení hlídkou, která se bojí, človíčky, kterým se přihodila nějaká noční křivda. Když vám za stanem hýká srnec, spát se dá jen obtížně a taky když si po celém dni chcete konečně pokecat se svými přáteli ve stanu před spaním a protáhnete to do 3 do rána, tak už vám moc na spánek nezbývá.
Jsme stále jen lidi
Sice o sobě a o vedoucích píšu občas, jako o super hrdinech, kteří zvládnou vše, vždy a všude, ale i super hrdina si musí občas odpočinout, a to jen z čisté únavy, nebo nevolnosti, protivnosti nebo prostě se mu občas jen nechce. Každý má možnost říct, že už nemůže a chce jít odpočívat. Nemá cenu dělat vše za každou cenu a pak odpadnout na další dny do únavového "kómatu" a nebýt potom 3 dny k použití. Je mi milejší poslat kohokoliv na 3 hodinky dospat, než pak 3 dny čekat až se dá dohromady. Odpočatý vedoucí je nejlepší vedoucí.
Můj vysněný odpočinek
Moje vysněná představa odpočinku na táboře je volný polední klid. Po výborném obědě se odvalím do umývárky, kde si dám sprchu a budu čistá, voňavá a "krásná". Po takové super sprše sbalím tužku, papír, knihu a hamaku do chládku na kraj lesa. Zavěšená v hamace napíšu dopis dopis mým milovaným kamarádům, rodičům a babičkám. Po dopsání dopisů zabořím nos do knížky a po deseti minutách čtení usnu a alespoň půlhodinky se prospím. Vzbudí mě až volání služby:"SVAČINAAAAAAA!". Já sbalím svůj krám a s úsměvem na tváři odcházím pro meloun a pitíčko. Takovýto odpočinek jsem si v loni dopřála asi jen jednou. Po dopsání dopisů v hamace mě vyhnal déšť do stanu, ale i tak jsem si odpočinula.
Realita
Nejvíc mám ráda, když nemusím vstávat v 7 hodin se službou a nechají mě chrnět do snídaně, to je nejlepší odpočinek za křiku dětí na rozcvičce. Občas se člověku povede delegovat veškeré úkoly a zůstane chvilka času na to vyplesknout se do postele. Většinou to tak dopadá i v poledním klidu, když jde člověk po obědě do stanu, tak tam padne pusou napřed, ani nesundá boty a na 15 minut usne tak, jak si lehne.
Většinou však probíhá odpočinek aktivním způsobem. Sejdeme se v kuchyni s tabulkou čokolády a úkoly, co musíme za určitou dobu stihnout. Sedneme za stůl a stříháme papírky, píšeme zprávy, u toho si povídáme o životě, jíme čokoládu a "relaxujeme". Děti mají například polední klid, tak si hrají deskovky v hangáru, nebo leží na kraji lesa a všude je relativní klid. My plníme táborové úkoly a u toho odpočíváme a připravujeme se na další aktivitu. Tento druh odpočinku má své kouzlo, ráda si klábosím jen tak s vedoucími a u toho mi pak ani nepřijde, že už píšu dvacátý diplom.
Komentáře
Okomentovat