Nejím a bojím!

Bojím se rajské a nejím pavouky. Mohla jsem to napsat naopak, ale myslím, že i v tomto pořadí je v tom jistý kus pravdy. Pavouka bych do pusy nikdy nevzala, vlastně ani do ruky, a to stejný s rajskou (jak omáčka, tak polévka). Je možné přežít tábor, když se něčeho bojím? Nebudu hlady, když něco nejím? Jak mám vedoucím říct, že to nejím, aby mi to uvěřili? Řešení je poměrně jednoduché.

Mám strach, nejsem dobrý plavec a jsem vybíravka

Tyto tři základní informace jsou poměrně důležité pro existování človíčka na táboře. Jak však s těmito strachy a dalšími věcmi na táboře pracovat? Některé strachy se dají na táboře dokonce odnaučit, některé omezit, s některými bohužel nic nenaděláme. Do psychologie strachu se pouštět nebudeme, ale každý má nějakou svou věc, které se bojí, anebo mu prostě není vůbec příjemná.

Já se hrozně bojím pavouků a štítím se jich, bohužel jsem se za moc let nenaučila se "nebát", všichni se hrozně pokouší mi je strkat pod nos a říkat: "Dívej, vždyť to nic nedělá!". Není mi jejich přítomnost příjemná a cítím se nesvá. Další představy, jako je pavouk ve spacáku, nebo pavouk lezoucí po mně, když spím, ani rozebírat nebudu. Proto si myslím, že není dobré u človíčků jejich strachy lámat podobným způsobem. Dobré je nechat jim prostor, aby měli možnost se s věcí seznámit sami a vzít ji na milost. Platí to i u jídla, čím více človíčka nutíte do jídla, které opravdu nejí, nemá rádo a nikdy jíst nehodlá, tím více se človíček zašprajcuje a víc se zatvrdí ve svém nechutenství. Musíme však rozlišovat věci: nejím to, protože mi to nechutná a nejím to, protože jsem to nikdy nejedl. 

Jak zjistit co človíčci neradi?

Zeptat se jich by bylo příliš jednoduché a přímočaré, protože by vám človíčci nalhali dokonce i to, že doktor jim předepsat čokopomazánku na každou snídani, aby zmírnil příznaky smrtelné choroby, která je postihne, jakmile takovou snídani nedostanou. 

Při srazu na tábor si od rodičů vybíráme kouzelný papír, jeho obsah rodičům zadáváme 14 dní dopředu. Co na takovém papíře je? 

Chceme, aby nám rodiče napsali na papír pár základních informací:

• Co človíček rozhodně nejí - nechutenství, blok apod.
• Čeho se človíček skutečně bojí - strachy, špatná zkušenost apod.
• Co se děje s človíčkem v noci - náměsíčnost, chrápání, mluvení ze spaní, skřípání zuby, časté chození na WC.
• Jestli je človíček plavec nebo neplavec.
• Vypsání človíčkových alergií a léků.
• Další informace, které nám pomohou nakládat s človíčkem co nejlépe.

V mém případě by to vypadalo asi následovně:

Pája

1. Nejí: Rajskou, žemlovku, buchtičky s krémem,
2. Bojí se: Pavouků a samoty,
3. V noci: Když je moc unavená, tak občas trochu chrápe. Nechce se jí v noci chodit na WC, jelikož je líná a raději vydrží do rána.
4. Plavec: ANO (vlastník BDP a SDP, v češtině plavu taky dobře)
5. Alergie a léky: NIC 
6. Další: Příliš moc zapálená pro věc, soutěživá a ukecaná.

S takovýmto super papírem jsme schopni človíčkům vyjít co nejvíce vstříc. Naopak pak na nás človíčky nezkouší to, že nejí třeba chleba. Človíčci jsou vynalézaví a občas zkouší co vydržíme a na co jim skočíme, ale my jsme připravení. Nad výdejovým pultem míváme občas pár papírů. Jedním z nich je seznam dětí, které něco nejí s výpisem potravin, které do nich nedostaneme.

Strachům se snažíme vyhýbat, nebo alespoň z dálky naťuknout a zkoušet udělat ve strachu další krok dopředu. Hlavně nenutíme nikoho do ničeho násilím.

Človíčci jsou však čím dál víc vybíraví a neznají hromadu potravin. Neznají rybičkovou pomazánku, nejí zeleninu a tvrdí, že co neochutnali nejí. Je to každodenní boj, ve kterém se snažíme alespoň človíčkům ukázat, že se je nesnažíme otrávit, ale ukázat nové gastronomické zážitky.

Co děti nejí a čeho se bojí?

U potravin je to spíše úsměvné, občas si rodiče neberou servítky a naservírují nám pravdu hezky upřímně, a dokonce zvesela. Zde mám pár kuriozit, které se u nás už na kouzelných papírcích vystřídaly:

• nejí nic, co je červené (ve finále meloun a rajčata jedl),
• nejí nic, co je zelené a krupičnou kaši (kaši se jíst naučil, okurek jí a do špenátu ho nenutíme),
• nejí polévky (my ho to jednou naučíme!),
• nejí nic, co je namazané na chleba (jedl),
• jí hrozně moc, hlídejte, aby se nepřejídal (normální hladovec, který je spokojeným strávníkem),
• po zelí zvrací (máme takové dva kousky, které mi vždy před obědem líčí, jak ze zelí zvraceli).

Strachy jsou spíše opakující se a takové normální:

• tma,
• chození na WCwc za tmy v noci,
• motýlů (těch se bojí Kačka, proto je se mnou ve stanu, já je vždy vyženu),
• pavouků (těch se bojím já, proto je se mnou ve stanu Kačka, vždy mi je vyžene),
• nebojí se ničeho a děsí mě to (maminka byla upřímná).

Pokud jsi dočetl tento článek rodiči, prosím, ulehči vždy práci vedoucím, jak je to jen možné. Poznávání dětí je totiž občas složitý a zdlouhavý proces. Máme tak šanci pomocí těchto kouzelných papírů děti poznat mnohem rychleji a odhadnout jejich reakce na danou situaci, potravinu, vodní plochu a noční hru.

Čeho se bojíte vy? Co nemáte rádi na jídlo? Jaké máte zkušenosti z tábora ohledně strachu? Máte lepší nápad, jak zjišťovat, co děti nejí a čeho se bojí? Veškeré vaše postřehy, zkušenosti a rady pište do komentářů pod článkem, na můj e-mail, nebo na moje facebookové stránky.