Můj malý, černý a chlupatý dobrodruh Barny


Někteří vědí, další tuší, takže řeč bude o mém psovi (hrozně neosobní slovo řekla bych). Chci jen popsat to, jak se vlastně stane, že se takový pes dostane na tábor a co to vše obnáší. Je mi jasné, že lidi mají sklony přehánět, nebo nevidět chyby svých psů, ale já s klidným srdcem můžu říct, že kdybych  neznala svého Barnyho, nepustila bych ho mezi 32 človíčků jen tak.
Sice bude řeč o psovi, ale občas se nelekejte, má tak trošku kočičí povahu a je hrozně nešikovný. Pevně doufám, že si to nepřečte, protože by se určitě, jak ho znám, urazil.

Barny, celým jménem Burnie Black Tenderline, je pes rasy border kolie (opravdu ne bordel kolie, ani nic podobného) a táhne mu na 2,5 roku. Takže pro představu, až budou vaše děti po návratu z tábora žadonit, že chtějí psa, má Barny v kohoutku něco přes 50 cm a jeho chlupy s kostmi váží 18,5 kg. Většina dotazů ohledně Barnyho se točí kolem obligátních otázek: "To je ta rasa co všechno umí? Je to nejchytřejší plemeno? Umí taky tancovat?", nad těmito dotazy se jen vesele pousmívám, ale chápu je, taky jsem občas hodně zvědavá. Barny je sice rasy údajně nejlíp učenlivé, ale pes vždy bude umět jen to, co ho pán naučí, u jednotlivých psů se liší jen rychlost učení, chápání a trpělivosti (té máme oba málo). 

Chtěla bych říct, že je Barny starej táborovej mazák, ale není tomu tak. Barny byl na táboře ve stavu štěněcím asi 3 dny, strávil se mnou jedny podzimní prázdniny a pak měl díky zdravotním problémům pauzu na více než rok. Ve svých 2 letech se opět vydal na tábor, ale tentokrát na 14 dní, předcházelo tomu pár nácviků spaní ve stanu před táborem. Pravidelně spolu chodíme na túry, procházky, výlety, ale spaní v lese i přes noc je pro toho chlupatého měšťáka docela zážitek. 
Letošní první stanování probíhalo při stavbě tábora mých kamarádů. Byl spokojený jako želva, že se může svobodně pohybovat po lese, motat se pod nohy při práci a každou chvíli mu někdo hodil šišku. Avšak při jeho šikovnosti se po pár hodinách nakopnul do packy, kapka krve a naraženina byla napravena červenou náplastí, která je vidět na fotografii, jako válečný hrdina pak ležel uprostřed dění a ukazoval, že nemůže nic dělat. Když po hodince pochopil, že to na nás úplně neplatí, tak se zvedl a bez naprostého zakulhání odběhl za psíma kámošema hrát na honěnou.

Na táboře už byl trošku otrkaný. Čekala jsem, že když je Barny rasy border kolie, což by mělo značit pasteveckého psa, který nahání vše živé, že mi bude "pást" a nahánět človíčky. Nestalo se tak. Človíčci naháněli jeho a on byl nadšený. Miluje človíčky, miluje házení šišek, miluje pozornost a hlavně se dme pýchou, když ho někdo chválí a velebí. V praxi to vypadá asi tak, že si v poklidu jdeme přes tábor a kolem nás projde človíček se slovy: "Barny je fakt hrozně krásnej a hodnej!", v tu chvíli Barny zbystří, začne mávat s oháňkou, jako by chtěl odletět a jde sdělit človíčku, který vypustil tohle moudro, že má svatou pravdu, a že si cení jeho komplimentu. Nejčastěji k tomu přidá pár oblíznutí jako naprostý důkaz a stvrzení skutečnosti, že je fakt super pes.

Tomu, aby se mnou Barny mohl na tábor, předcházelo poměrně dost opatření, které jsme spolu museli absolvovat. Nešlo jen o nákup granulí a zabalení hrozně moc věcí, ale také zkontrolovat všechna platná očkování a vůbec rodiče obeznámit s účastí psa na táboře. Rodiče človíčků nám před odjezdem na tábor podepisují souhlas s táborovými podmínkami pro účast dětí na táboře, ve kterých jsou srozuměni i s účastí psa. Takže administrativně jsme problém vyřešili, pak následuje část příprav. Očkování, preventivní odčervení a další peripetie nám vycházely na červen. Tento měsíc se nesl v duchu píchanců, tabletek, stříhání drápků, česání a zastřihování chlupů na inkriminovaných místech. Taková malá garanční prohlídka. Všechno jsme zvládli a s půlkou kufru auta psích věcí odjeli na čtrnáct dní do lesů vstříc dobrodružstvím. 





Jak jsme to spolu na táboře zvládali? To bude cílem dalších článků, nemůžu vám přeci vše vyslepičit na počkání. 



Pokud máte nějaké zkušenostmi se psy na táboře, jak pozitivní nebo negativní, napište mi je dolů do komentářů, nebo na můj e-mail, ráda se nechám inspirovat, poučit nebo pobavit.

Komentáře

  1. Ten je nádherný :-) . My máme o trochu menšího psa, Bígla Fidu a jezdí s námi stanovat už pět let. První rok byl hektický a pro mě dost stresující, ale Fido neměl s ničím sebemenší problém. Lidi zná, má je rád, děti, psy, prostě všechno v pohodě. Máme velký stan a v předsíni měl svůj pelech, takže kdy jsme šli spát, on si taky zalezl a spal až do rána :-) .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak na smaltovanou lžičku

Diplom pro každého

Pod pokličkou táborové kuchyně