Ztraceno a budiž nalezeno

Jednou z neřestí každého táborníka nebo tábornice je ztrácení věcí všeho druhu, od lžičky počínaje, po spacák konče. Není však ztrácení jako ztrácení, věci se ve většině případů vždy najdou, a když už se najdou, je občas těžké je přiřadit ke správnému človíčkovi. 

Při pobytu na táboře, výletech a akcích je potřebné udržet své věci co nejvíc pohromadě, a pokud už se rozkutálí do všech končin tábora, aby vždy našli svého majitele. Jsme hrozně nepozorní, roztěkaní a natěšení na každou další hru, kterou budeme hrát, tak je naším zvykem nechat stát hrneček na stole v jídelně, místo toho aby byl na poličce nebo věšáčku tomu určeném, spacák zapomeneme uklidit z lesa, kde jsme trávili polední klid, ponožky, které jsme zapomněli po usušení odnést z kuchyně, a mnohé další.

Ztráty a nálezy:

Nestává nám na táboře několik různých situací, které mohou nastat:

1. Človíček ztratil lžičku, nemůže ji najít, tudíž nás poprosí o pomoc. Lžičku po zdárném pátrání najdeme a navrátíme. Človíček je šťastný a najedený.
2. Človíček ztratil lžičku, nemůže ji najít a poprosí nás o pomoc. Lžička při hledání nenalezena, dostane půjčenou náhradní, kterou po jídle navrátí. Človíček není tak moc šťastný, ale má se jak najíst. Lžička se najde za pár dní v blátě za kuchyní a najdeme k ní i majitele.
3. Najdeme lžičku v blátě za kuchyní a hledáme majitele (občas docela zábavná činnost). Při nástupu a nebo obdobné hromadné činnosti ukážeme nalezenou lžičku a najde se človíček, který ke lžičce patří. V tuto chvíli vše v pořádku a se slovy: "Co bůh spojil, člověk nerozlučuj!", lžičku předáváme zpět za malý úplatek v podobě 10 dřepů nebo kliků, aby si človíček lépe pamatoval, že lžička nepatří za kuchyň do bláta, ale i přes to je človíček šťastný a najedený.
4. Poslední situace je však ze všech nejhorší. Najdeme další lžičku v blátě za kuchyní a opakujeme postup v bodě 3., akorát s tím rozdílem, že majitele nenajdeme. Po povinném nástupu, kde nám všichni ukáží, že lžičky svoje mají, nezbývá nic jiného než si seřadit vedoucí a opět nic. Všichni človíčci jsou spokojení, všichni mají čím jíst. Jenom lžička sama samička pláče v krabici se ztrátami a nálezy a čeká, kdo se jí ujme.

Teď si asi říkáte, jak to s naší chudinkou lžičkou asi dopadne. Oni človíčci jsou docela vynalézaví. Copak človíčci, ale jejich maminky. Oni totiž človíčci z domu dostanou lžičky náhradní, tudíž hlady nebudou. Je to tedy super výhoda mít dvě lžičky na táboře, takže můžu bez ostychu ztratit obě dvě.

Jak takovýmto situacím co nejlépe předcházet?

• vždy perfektně instruovat človíčky již doma při balení kufru, co vše je jejich (človíčci někdy nevědí, jak vypadá jejich vlastní spacák)
• co je možné podepsat, tak podepsat
• dávat dětem na tábor ty nejstarší lžičky, které doma nepasují do šedesáti dílného zlato-stříbrného setu po prababičce (nejlépe 2, ať je co ztrácet)
• nedávat človíčkům věc, ke které máte citový vztah se slovy: "Opovaž se to ztratit!", v tu chvíli je jasné, že človíček bude dávat na věc takový pozor a nosit ji pořád u sebe, že ji ztratí za prvním bukem v lese

Rady a tipy na označování a podepisování věcí:

• Fixou na textil podepíšete veškeré textilie, které děti dostávají (oblečení, ručník, obal na spacák, dokonce i boty). Nejlépe se podepisuje oblečení na cedulky nebo z rubové strany na lemy, poutka apod. Čím více kusů oblečení podepíšete, tím lépe
• Spodní prádlo a ponožky by mělo být kapitolou samo pro sebe, je náročné podepisovat každou ponožku nebo trenýrky, ale pokud to uděláte, človíček doveze velké množství zpět. Pokud ne, většinou nám igelitka ponožek, trenýrek, tílek a podobných spodků (někdy i svršků) zbude a my se ji pak pokoušíme navrátit po příjezdu z akce rodičům, ale většina stejně zůstane nerozebrána.
• Lihovou fixou (nebo CD fixou) se dobře popisují mýdla, šampony, pasty, ba dokonce i kartáčky na zuby, veškeré tuby a plastové věci, které sebou děti mají.
• Odlišení jídelních setů (tzv. svatá trojice) je velmi specifické
• Hrnečky - někdy se stane, že dotyčný má tak originální hrneček, že poté co ho po desáté hledá, každý v táboře ví, jak vypadá, v tuto chvíli je to v pořádku. Pokud však patříte mezi ty, co mají klasický plecháček (a není nás málo), dá se dělat pár věcí - na ouško přivázat kousek provázku nebo mašličku, přidělat kovový kroužek na klíče, opatřit hrneček nálepkou, některé věci se však umýváním znehodnotí.
• Ešusy - kdo má starého hliníka po tátovi, tak vedle jeho staré přezdívky vyryje vidličkou tu svoji a jedeme dál, kdo má nové nerezové, nebo jinak upravené nádobky, tak nejspíš nebude chtít tyto věci znehodnocovat. Doporučuji štítkovačku, která vám vytiskne štítek podle vašeho přání, tyto štítky velice dobře drží a používají se např. ve firmách, kde jimi polepují majetek pod jejich evidenčními čísly. Nebo na ouško ešusu se dá opět použít provázek, mašlička, kousek barevného drátku,....
  
• Lžičky - mor a bída všeho osazenstva, avšak my jsme to v loni na jedné akci vyřešili naprosto husarským kouskem. Lžičky jsme ozdobili smaltovacími prášky a zapekli, každý tak máme svoji originální lžičku, která vždy najde svého majitele. 

Pro lepší představu jsem si pro Vás připravila pár ilustračních fotografií. Pokud máte další super nápady jak si označit své věci a nebo lepší typy, jak hledat majitele, tak se se mnou o ně prosím podělte buď prostřednictvím e-mailu, nebo komentáře pod článkem.

Pro menší ukázku moje svatá trojice opatřená jednoduchými identifikátory: ešus se štítkem mého jména, mašličkou opatřený hrneček a smaltovaná lžička vlastní výroby speciálně pro účely tohoto článku.